Jedno velké přání - Jen pár hodin

88. KAPITOLA – JEN PÁR HODIN

Probudila se, protáhla všechny ztuhlé svaly. Pohlédla na budík a zjistila, že do začátku pracovní směny zbývá hodina a půl. Na to, že nespala celou noc, neboť hovořila s Liamem, se cítila svěže a čile. Zřejmě za to mohl energy drink. Jenomže náhle, z ničeho nic, nevolnost. Rychle, tak jako nikdy, se přemístila z pokoje do koupelny.
Zvracela.
Je možné, aby krev působila stejně jako alkohol? Že nadměrné množství, obzvláště když ji pít neumíte, může způsobit „opičku“? Na to se Noctua Bunduse neptala a raději se ho na to ptát ani nebude, za poslední noc už se dostatečně znemožnila…
Přemýšlela, jak se tomu pro příště vyvarovat. Nyní musí hodně studovat, zjistit si o upířím společenství co nejvíce. Co kdyby si vzala na dnešek volna a zašla do Krucánků a Kaňourů podívat se po nějakých knihách? Nějaké galeony našetřené měla, takže s penězi alespoň na dvě tři knihy by neměly být problémy. Také by mohla napsat profesoru Brumbálovi, jestli by se nemohla zajet podívat do bradavické knihovny, tam určitě něco o upírech bude…
Vypláchla si ústa, vyčistila zuby, vysprchovala se, nic jiného v koupelně již nepotřebovala, a tak přešla k sobě do pokoje, podívat se do nočního stolku po nějakém tom papíru a psacích potřebách. V tomto byla zajedno s profesorem Zeppem, také totiž upřednostňovala mudlovskou propisku před brkem a inkoustem v lahvičce, která se jí nespočetněkrát rozlila po stole. Už žádné rozčilování. Ale aby přece jen trochu odpovídala tomu, že je čarodějkou, psala výhradně plnícím perem, vždyť výsledek je stejný… jen čitelnější.
Jakmile měla vše pohromadě, usedla ke stolu v kuchyni a nejprve napsala zprávu do práce, že dnes nepřijde, protože se jí náhle udělalo nevolno, což byla vlastně pravda. Nebo to snad nebyla ona, kdo dnes ráno zvracel?! Druhé psaní bylo adresováno řediteli Bradavic. Snad její prosbu vyslyší. S Liamem se uvidí až za čtrnáct dní, do té doby snad stačí nastudovat to nejdůležitější, co by měl každý, ať už upír či Demies Cranagu, vědět. Noctua Bundus jí přece řekl, že v knihách je toho více než dost. Jen musí volit pečlivě. Že jí pak pomůže odříznou lež a smyšlenky spisovatelů od pravdy a zkušeností. Nejprve se však musí snažit ona sama.
Neměla sovu, takže dopis Brumbálovi musí poslat z Příčné ulice, to není problém, když tam jde za knihami, odbočka do Sovince Nad Příčnou přece nemůže být na škodu. Zprávu do práce pošle obvyklým způsobem tak, jak to dělají všichni zaměstnanci. Jednoduché kouzlo, které zprávu dopraví na ministerskou poštu, kde dopis vyhodnotí a pošlou jej jako oběžník na to či na tamto oddělení. Ale než to udělá, musí se jít… vyzvracet, opět. Cítila, jak se zvedá žaludek.
Důsledné vypláchnutí úst již zvládla dokonale. Snídani raději vynechá. V tento čas mají v obchodech na Příčné ulici určitě ještě zavřeno, takže si mohu ještě lehnout. Odeslat vzkaz do práce. Nařídit budík, aby nevstala až příliš pozdě. Její myšlenky nasadily zběsilé tempo.

Budík zazvonil, čímž ji vytrhl ze snu. Jakého? Už si ani ona nepamatuje. Jen že tu nějaký byl. Vysprchovala se, převlékla do čistého prádla, popadla obálku s psaním, klíče od bytu a hůlku a zabouchla za sebou dveře. Zamkla, ujistila se, že vchodové dveře nejdou otevřít a vydala se na Příčnou ulici. Přesně ve chvíli, kdy se přemisťovala ze schodiště, tedy z místa, ze kterého ji, jak se ujistila, nikdo nemohl vidět, se před jejím bytem objevil John Willoughby. Zaklepal. Naslouchal. Nikdo ho nepozval, a přec násilně vnikl dovnitř. K tomu potřeboval jen hůlku.

Od Sovince Nad Příčnou šla rovnou do Krucánků a Kaňourů. Zajímalo ji, jestli zde potká Petera. Vstoupila a rozhlédla se po obchůdku. Nikde ho neviděla. Buď ho vyhodili nebo má práci někde mimo její zorné pole. Namířila si to k postaršímu pánovi.
„Dobrý den,“ pozdravila. „Nemáte zde něco o upírství?“
„Jistěže máme, slečno, a co byste si ráčila přát?“
„Něco, čemu se dá věřit. Knihy, které vypovídají pravdu.“
„Nejsem expertem přes upíry, takže vám v tomto zřejmě nebudu nápomocen. Jediné, co pro vás zřejmě mohu udělat je, že vás dovedu do sekce věnované jim a jiným nočním tvorům, kde si budete zřejmě muset vybrat sama.“
„Tak dobře,“ souhlasila trochu zklamaná Tereza. Myslela si, že v knihkupectví nestráví příliš mnoho vzácného času, který chce věnovat především studiu. Bože, co by za to dala, kdyby taková byla i ve škole. Chtít studovat. Kdyby to tak tušila Lily, asi by se pomátla štěstím…
„A jestli mohu být tak smělý, ale zřejmě mohu, nač vám ty knihy budou?“ zeptal se prodavač, když ji dovedl na místo.
„Vždycky mě zajímali noční tvorové. Nedávno jsem dokončila studium o vlkodlacích a nyní se chci vrhnout na upíry,“ zalhala okamžitě. Ani se nezačervenala.
„Aha, slečna zřejmě ráda černou magii, že?“
„Ale kdeže!“ zamítla to okamžitě. „Černá magie mi nic neříká.“
„Aha, tak takhle, vy zřejmě chce vědět, jak se proti ní bránit. Zřejmě máte nějaká zkušenosti, nemýlím-li se.“
Terezu začínal s tím svým zřejmě pěkně štvát.
„Jistě, máte pravdu,“ odbyla ho. „Tak já se jdu podívat po nějakých těch knížkách, dovolíte?“
„Ovšem. Slečna chce zřejmě na to trochu klidu, že? A zřejmě i trochu toho soukromí, že?“
„Kdybyste byl tak laskav…“
„Ale ovšem! Zřejmě půjdu doplnit ty prázdné regály na opačné straně obchodu.“
Tereza jen přikývla a věnovala se publikacím, které měla před sebou. Nakonec po dlouhém vybírání se rozhodla pro tři výtisky – Legendy upířích věků od Edgara Farwena, Pravidla, ceremoniály a nesmrtelnost napsaný Lenou Vasilijevnou, od které si slibovala, že pochopí, na čem stojí upíří společenstvo, jaká pravidla musí dodržovat, aby mohla začít plnit misi, a Tma do konce života od Thogora Tajemného. Vzala do náruče všechny tři knihy a vyrazila k pultu, aby zde mohla zaplatit. Tam stál její starý známý, Peter Pettigrew. Nevšímal si ji, zvedl k ní oči až poté, co hlasitě položila knihy na pult. S úsměvem ho pozdravila. Jenomže on úsměv neopětoval, on vykulil oči.
„Ale ty…“
„Co já? Proč jsi tak překvapený?“ podivila se.
„No, přece… Ty se mě ještě ptáš?“ vykřikl.
„Hele, klid, jo? Nechápu, co tady předvádíš!“ obořila se na něj.
„Copak nevíš, že už jsi tři dny pohřešovaná?“
„Cože jsem? Jak to? Tři dny?“ ptala se nevěřícně.
„To o tom nevíš? Všichni si dělají starosti a ty si v klidu příjdeš nakoupit nějaký stupidní knížky…“ bavilo ho ji takto peskovat. Konečně jednou to někdo neprovádí jemu. A navíc – ona si to zasloužila.
„Asi bych se měla jít ohlásit na štáb…“ zamumlala po chvíli zděšeného ticha. Urychleně zaplatila za knihy a přenesla se k sobě do bytu, kam chtěla knihy odložit, neboť se s nimi nechtěla vláčit. Ale čekalo na ni další překvapení.
Rozražené dveře.
Nepořádek; třísky, cáry papírů, muž ležící na podlaze.
Ne, to tady opravdu nebylo, když odcházela. Odhodila knihy na zem a vrhla se k postavě v bezvědomí. Přetočila ji na záda a ihned ho poznala. Toto tělo patřilo jejímu kolegovi.

87. Kapitola || 89. Kapitola

DoslovSíla k bojiToužebné city k prachovémuO tom jak přiletěl čápSvatební dar a líbánkyŠaty s vlečkou, stříbrem vyšívané, ale princezna to není, jasný paneTak jde čas...Nevzdávat? Už se mi nechce...Štěstí?Od kamene po moukuAsimilaceBude z tebe světoběžecNová rodinaPosláníPoprvé naposledySvatební horečkaJmenovitě?Tiché vzpomínáníNení vítězůKrev a pizza pro člena komise pro vymýšlení mudlovsky přijatelných výmluvStopy vedou ke družičceJen pár hodinSpojeni krvíDvojité randeTři v ProsinciPříběh vyznavače SatanaZatím se nic nedozvíš...Zamračená a ochuzenáNevinnost v plamenechZměna a nová zkušenostMilosrdné lži a tiché pravdySvětle modrá budoucnostOvce, opice a FénixNečekanéPoslední zvuky BradavicCena prolité krveVyříkáníNový předmětSíťNač ten spěch?Z bolesti je vždycky špatněProhraješ...Emočně o ničemInformaceUž to není jenom vendetaDnes zdravímPrvní oběťBonusové urážkyJo, začátek trablíSbohem láskoRozhodnutíZákon akce a reakceDlouho očekávaná scénaDrzý senNeuvážený konecChci vše napravitNoc proti pravidlůmObsazeno, smůla!Smůla s štěstí pro RemuseSamotaCož takhle plesík?Pár otázekKaždý detail romantiky pro dopisTěžce zajímavýStřídání učitelůJak se Binns stal chtěným...Začátek rokuPřipijme si!Krátce před PřemisťovánímPoslední slovoPráce za osmMinulá budoucnostTo snad ne?!Když názor, tak profesionálníŘecký RiddickulusAdrianiny zodpovězené otázkySkvělé zprávy nejen z domovaBřeznová pomstaChlípňačka LilyNesnáším loučeníZase snadnéVědětVeselé Vánoce!Dvojice určená pro nikdyChlouba a dopis od rodičůUkřičené bonbóny a tichá věštbaJména už se nebojíme!Úsměv v Bradavicích aneb HvanadalshnúkurŘekni zapomeň!Záchrana ve znamení smrtiJe libo šunčičku?Výzvědná služba musí narazitNejlepší a nejpřísnějšíPo zlých zprávách nejsou radovánkyDopis o zkouškáchPlán splněn, kapitáne Tlapo!Kdo tu žárlí?Chytros slečny GrugerovéVýzvědná služba Evans s.r.o.Abeceda v PrasinkáchPláč nad výhrouSkončilo to prohrou...Těžký boj vášníHlasy s červenou tváříVítězovéNudné představováníPříjezdUž se to blíží!Šestý ročník